Řítím se po dálnici. Obloha je nádherná, plná hvězd. Moc si to neužívám. Ženu se za svým cílem. Dostat se do Klobuk před východem Slunce. Kouknu napravo. Tate je ještě napůl v limbu. Řídím a bavím se s Annou a Janou. Taky vstaly uprostřed noci, aby se s námi vydaly na cestu. Noční oblohu pomalu střídá svítání. Jsme na místě o dvacet minut dřív. Parkujeme a jdeme po silnici k menhiru. Když dorážíme, jsou tam už čtyři nadšenci. Jsou taky zvědaví, jestli Slunce vyjde přesně nad horou? Stojíme a čekáme. Přicházejí další. Nakonec je nás dvacet.
Čekáme dál …
Nikdo nepochybuje, kterým směrem je východ. Říp se vaří v zlatorudé. Přesně v 5:50 začíná opravdová show. Ohnivá koule velikosti Řípu stoupá nad horou.
Krajina je v plamenech a my v němém úžasu …
Nasáváme pozitivní energii ...
